Žijem teď a tady!!

17. září 2015 v 8:27 | Rézi |  Osobní rozvoj
Opět všechny zdravím po 385 letech Úžasný Je za mnou hektické období, možná jsem se již zmiňovala, ale mám nového přítele (jsme spolu cca 4 měsíce), mám novou práci, v té jsem necelý měsíc (opět učím v MŠ), pendluji mezi domovem svým a přítelovým. Jeden den tam, jeden den tam, do toho samozřejmě fotím, fotím v ateliéru i svatby. Chvil pro sebe mi moc nezbývá a když už, tak je věnuji právě úpravě fotek a nebo!!! Teď mě zcela pohltila výroba wrap náramků a shamballa náramků. Na moje výtvory se můžete mrknout na Instagramu: handmade_by_teresa

Nicméně, co budu chtít dnešním článkem ze sebe vypotit? Vracím se k blogu jako k takové terapii. Poslední dny/týdny/měsíce a vlastně spíše celý život to mám tak, že se těším na něco, až bude.... JIstě, řeknete si, těšit se na NĚCO je jistě zdravé. Je to motivační, je to hnací motor nás všech...no jo, ale když to zklouzne k tomu, že vlastně "něžijete teď a tady?". Myslím tím, že si neužíváte ty všední a obyčejné chvíle. Že neustále čekáte...teda čekám...mluvím za sebe Usmívající se Až si najdu partnera.....až si mě vezme....až postavíme dům....až budeme mít děti... tehdy pak začně ten OPRAVDOVÝ život? Tehdy začnu opravdu ŽÍT? Teď dělám co? Jsem v čekárně na život? Roky letí jako splašené...ráno vstanu a najednou je hned večer. Nevím jak vy, ale já si to všechno chci více uvědomovat, vědomě prožívat...ne jen odpočítávat minuty, až bude to a nebo tamto....

Nevím, zda je to dáno mým dětstvím, či životními zkušenostmi, minulými životy? Mým znamením? Ale zkrátka a jednoduše mám v životě neustálý vnitřní strach CO BY, KDYBY.... CO KDYŽ? Většina (velká většina) věcí se nikdy nestane a nebo pokud ano (např. smrt někoho), tak za velmi dlouhou dobu a nemá smysl se tím užírat v dnešní dny. Mám neustálý strach, že mě partner opustí (kde se to ve mě kruci bere?), že čas strašně rychle letí a někdo mi umře. Pokud se partner déle neozývá, tak už ho vidím v nějaké autonehodě. Často si říkám i sama pro sebe, jak jednoduché je se např. vybourat v autě a přijít o život. Ne...nejsem nijaký psychopat, ale prostě mě hodně a často přepadají úzkostné a černé myšlenky. Ve své podstatě mám ráda pozitivní myšlení, ráda se v této oblasti vzdělávám a pak se člověk chytí, jak přemýšlí nad totálními sračkami a necítí se vůbec dobře.

Co s tím? Máte někdo nějaký návod? Nestojím o to, když jsem v podstatě šťastná teď a tady se zaobírat něčím, co by mohlo být za někdy. Stejně to neovlivním a proč se tím stresovat. Nemluvě o tom, že věřím tomu, že pokud na něco člověk intenzivně myslí, tak se to vyplní, tudíž 2x tolik na nějaké černoty nechci myslet. Negativní myšlenky vyplouvají nekorigovaně samy. I když se je vědomě snažím zahnat, tak jsou velmi vtíravé.... Chce se to nejspíše zase něčím zaměstnat ;) Padat večer rovným pádem do postele a při tom usnout a nemít čas řešit kraviny Úžasný To je řešení, které mám osvědčené Mrkající A jaké máte vy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blanka Blanka | Web | 17. září 2015 v 20:01 | Reagovat

Poslední dobou jsem také taková úzkostlivá. Asi prostě stárnu a věci si začínám uvědomovat. Kolikrát se bojim sama o sebe :D
A když je přítel v práci a neodepisuje mi, tak se bojím, že měl nehodu (dělá strojvedoucího), když vidím, kolik jich je... :( To samé mám i u mamči.

2 Rézina Rézina | Web | 22. září 2015 v 14:54 | Reagovat

[1]:Je to šílené Blani a to si říkám, co budu vyvádět, až budu mít děcka! To už nebudu asi strachy ani dýchat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama