Je práce nutné zlo nebo Vás naplňuje?

29. srpna 2014 v 7:41 | Rézi |  Osobní rozvoj
Hned po ránu jsem dnes vedla se svojí kamarádkou debatu na téma práce. Již po x-té zřejmě. Obě dvě máme na práci naprosto odlišný názor. Ona si myslí, že práce je nutné zlo. Potřebuju peníze, musím chodit do práce, odbydu si to. Těším se na víkend, těším se na dovolenou, těším se, až vypadnu. Dovolená a víkendy je čas, kdy opravdu žiju. Častokráte jsem jí řekla, ať práci změní, podívá se po jiné. Vždy mi bylo odpovězeno, že takové peníze u nich nikde nenajde, že práce není apod.


Já jsem názoru opačného. Práce by měla hlavně bavit. Ano, netvrdím, že peníze nejsou důležité a už vůbec netvrdím, že byste měli pracovat za pár šupů. Musí to být v symbióze, jak kolektiv x šéf x peníze x náplň práce. Nicméně si myslím, že život je natolik krátký a čas v práci strávený natolik dlouhý, že by Vás práce měla bavit a naplňovat. Nemyslím si, že je dobré ráno vstávat s bolením břicha, že jdu opět do práce a v neděli se třepat, že je víkend opět za mnou. Upínat se na 2-3 týdny dovolené v roce, že konečně budu žít! Znám příklady ze svého okolí, kdy se lidé do práce těší, miluji ji a je jejich splněným snem. Jsem si vědoma, že většina to tak nemá. Jsem si vědoma, že většina lidí jde do práce otrávených. Jenže jak to pak na tom světě má vypadat? Plné město plížících se mrtvol, které se nemohou dočkat pátku? Osobně si myslím, že vliv nespokojenosti v práci se přenáší nejen na pracovní život, ale i na osobní. Pokud to není v harmonii, strádá i zbytek Vašeho života. Je jasné, že peníze jsou potřeba, ale co takhle si zkusmo poslat životopis jinam? Oťuknout nové prostředí? Kde je psáno, že musíte navěky setrvat tam, kde jste? Není třeba trochu nového vítru do plachet? Není ta "jistota a zvyk" spíše ubíjející?

Já podnikám, fotím, nesmírně mě to baví, miluji tutu práci, ale došla jsem do fáze, kdy se z toho stal hon za obživou a kreativita a srdce šlo stranou. Řekla jsem si, že takhle učitě ne. Obeslala životopisy a nastupuji do práce jako učitelka mš. Focení nadále budu provozovat, ale ve svém volném čase, rozvolním. Momentálně mám nabité víkendy a páteční večery, uvidíme, jak mi to půjde. Nicméně, pokud mě to nebude bavit, tak to prostě změním.

Myslím, že je zbytečné nadávat, že jiní se mají lépe a že dělají to a to. Vždyť všichni jsme stáli na stejné startovací čáře, všichni máme ty samé šance! Lidi, udělejme si to na to světě hezčí ;) Žijeme len raz ;) Právě tu a právě teraz!!

Budu moc ráda za Vaše názory! Jak to máte s prací Vy? Baví Vás? Naplňuje Vás? Jaký je Váš názor na toto téma?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 30. srpna 2014 v 18:08 | Reagovat

Nemáme všichni stejné šance. Někteří jsou neprůbojní a to je vlastnost, ktero lze změnit je malinko. Ne každý je podnikavý a dokáže aktivně shánět zakázky. Někdo umí dobře odvést svou práci, ale neumí ji prodat. Kdyby každý uměl podnikat, jsou tu samí podnikatelé.
Neříkám, že se něco nedá změnit. Ale najít si odpovídající práci bez znalostí také nelze. Mnohdy je omezena fyzickou námahou (ženská bude těžko tahat kanystry o 25 litrech, nebo třicetikilové pytle). Dnes spousta zaměstnavatelů vyžaduje řidičák a aktivní jazykové znalosti. Řidičák stojí peníze, které člověk, který se placatí od výplaty k výplatě prostě nenašetří (nehledě, že se může něco podělat v domácnosti, klekne pračka nebo lednička a hned jsou výdaje navíc). Naučit se dobře cizí řeč taky není záležitost na dva měsíce.
Mně nevadí práce, víc mě vadilo zdlouhavé a komplikované dojíždění s přestupy. Tolik promarněného času. V jiných pracích mě zas neláká pracovat deset hodin denně za osmihodinový plat. Není to tak jednoduché, jak se zdá.
Že jsi našla práci jako učitelka MŠ je dobré, ale předpokládá to nějaké vzdělání, které zřejmě máš.
Myslím, že lidi jsou otrávení právě z tohoto. Drezúrující vedoucí, práce pod kamerami, téměř žádný odpočinek a permanentně pod tlakem, že o tu práci přijdou. Navíc se mají tvářit šťastně, že tu práci dělají, to taky vyčerpává.
A není pravda, že se dá sehnat práce pro každého.
Několik let pracuji jako OSVČ. Práce mě docela baví (bavila mě víc, ale prvotní nadšení už pominulo), dělám ji dobře, pracuji nedaleko od bydliště (deset minut autobusem, značka ideál), ale mám pořád málo lidí. Myslím že je to tím, že svou práci neumím prodat, neumím si získávat klientelu. Trochu jsem se v tom zlepšila, ale pořád to není ono.
Tvé kamarádce se nedivím, a máš pravdu, je to hodně smutné, když se lidi těší na víkend a celý ten pracovní týden přežívají. Jenže, dělat práci, která nebaví, v kolektivu, který třeba není značka ideál, pod šéfem, který trpí Napoleonovským komplexem, a za mizerné peníze, to člověk zrovna neobšťastní.
Jenže, skončit na pracáku s minimální částkou, a pak na sociálce s ještě menší částkou, to je natolik odrazující vidina, že lidi raději zatnou zuby a půjdou do té práce, kde sice dostanou málo, ale pořád je to o pár tisíc víc. Ono se totiž z něčeho musí žít... :-?
Jsem zvědava, jak se na tento problém budou dívat další návštěvníci.

2 Rezina Rezina | Web | 30. srpna 2014 v 19:51 | Reagovat

[1]:Vendy, velké díky za takový rozbor. Jsem ráda, že se nad tím někdo tak hluboce zamyslel ;) Myslím, že netvrdím, že by měl každý podnikat. Někdo je raděj zaměstnán, někdo raděj vede kolektiv, někdo raděj pracuje sám na sebe. Trochu mám ale pocit z Tvého hodnocení, že hledáš samá ALE, proč to nejde. Já už od cca 13 ti let chodím na brigády a vždy jsem si sama na vše vydělala. Řidičský průkaz, kurzy angličtiny, kurz aerobicu, zumby, atd. Uznávám, že já jsem hodně podnikavý jedinec, ale myslím si zkrátka, že strávit třetinu života v práci, která mne nebaví, je velká škoda. Přijde mi, že  spousty lidí hledá jen důvody, proč to nejde, místo aby se zamysleli, jak to vyřešit ;) Přeji všem skvělé žití a příjemné šéfy a skvělý kolektiv. Ono se všude najde něco, ale myslím, že by se to tam nemělo chodit jen odtrpět. Krásný víkend všem.

3 Vendy Vendy | Web | 31. srpna 2014 v 12:47 | Reagovat

[2]: Už když jsem psala důvody, taky jsem zjistila, že píšu samé ALE. Jenže to takhle prostě je! Mluvila jsem s klientkama, které dělají u pásovek nebo v Makru, nebo ve výrobně zelí. Ty holky(ženské) jsou tam třeba několik let, ale všechny říkají, že poměry se změnily k horšímu, zaměstnavatelé propustili spoustu lidí a jim navalili práci za ty propuštěné. Samozřejmě všechno v rámci jednoho platu. A přestože je to práce na hranici snesitelnosti, mají strach ji opustit a hledat něco jiného, protože jim je třeba už čtyřicet, nebo kolem padesátky - nejkritičtější věk, do důchodu daleko a pro práci už staří. (Tedy nejsou staří, ale pro zaměstnavatele ano).
Možná se pohybuji převážně v oblasti lidí, kteří mají problémny, proto je vidím. Potkávám málo lidí, kteří jsou v práci spokojeni - buď s náplní práce, nebo s finančním odměněním. Ale jsou, jsou i takoví.
Taky je skupina lidí, kteří budou prostě frfňat, i kdyby brali dvacítku měsíčně. Ale to už je zas jiná kapitola.

Jinak, chápu myšlenku tvého článku, člověk tráví v práci nejvíc času a neměl by to být promarněný čas. Jenže to by chtělo práci, ve které můžeš prohodit slovo s kolegou, aniž by tě pranýřovali, že ztrácíš čas, ve které si můžeš skočit na záchod, když to potřebuješ, ve které máš čas na oběd (teď to zase působí, jako bych propagovala vykecávačky, volný režim a nicnedělání, to samozřejmě ne). A samozřejmě práci, která je zaplacená. Znám paní, která bydlí u Znojma a dojíždí za prací asi 100 km do Rakouska. Dělá v kuchyni, jestli si to dobře vybavuji... říká, že se tam namaká a cesta že je dost náročná, ale že si tam vydělá třikrát (ne-li více) tolik, než u nás. Má před důchodem, takže se chce zabezpečit. Ale samozřejmě, musí umět obstojně německy a má řidičák a auto.

K možnosti si vydělat -brigády jsou dobrá věc. Já chodila na brigády až od šestnácti, pravda, ale peníze jsem utratila za blbosti, většinou za knížky.
Kdybych tušila, co doba přinese, asi bych se vrhla aspoň na tu angličtinu.
Jinak, v rámci své práce jsem taky investovala do kurzů, některé i zbytečně, protože jsem je nevyužila (nebyl zájem). Ale problém je zkrátka s klientelou, která se solidně rozjížděla, ale někdy od roku 2011 se rozklížila. Přesto bude problém spíš ve mně, protože konkurenční paní, která sídlí poblíž, prý problémy s klientelou nemá. Takže, neumím svou práci prodat, a vůbec nevím, jak se to naučit.
Ale to jsem si jen tak fňukla na závěr. Prostě teoreticky to mám  promyšlené, ale praxe mě z teorie vyvádí... 8-)

4 rezincin rezincin | Web | 31. srpna 2014 v 18:50 | Reagovat

[3]: Vendy, hlavu vzhůru ;) Je to taky dost o nastavení myšlení. Já si v pozitivním myšlení hodně frčím a hodně mi to funguje. Já kolem sebe mám většinou lidi, co dělají ve školství, na úřadech, ve fabrikách, kde však není tak šílený provoz, jak popisuješ.
Já se snažím dívat na svět opravdu pozitivně a všude vidět spíše to dobré. Když jsem rozjížděla byznys, tak se mi lidé nabalovali téměř sami a teď mám tak natřískáno, že spíše přemýšlím, že to ani neustíhám.
Skupina kolem 40-50 ti let je opravdu problematická, že ti lidé se bojí, nicméně si myslím, že na nějaké studium a sebevzdělávání není nikdy pozdě, kór, když třeba děti vyletěly z hnízda.

Nicméně, doporučuju z literatury Myšlením k bohatství, Tajemství, nebo nějakou byznys literaturu ;) Nebát se o sobě dát vědět, stále se vzdělávat, přidat ke svým produktům něco jiného, nějakou přidanou hodnotu. Dávat lidem energii a povzbudit je. Lehké to není, ale vím, o čem mluvím ;) Klienti to ocení a rádi se vrátí.

Dojíždění není tak strašná věc. Ve světě je zcela normální, že se dojíždí klidně i těch 100 km, to je my čecháči tady kroutíme hlavou nad každým kilometrme ;) Do školy jsem cca 10 let jezdila téměř každý den více jak hodinu tam, více jak hodinu zpět.

Přeji Ti krásnou neděli a mnoho nových a spokojených klientů ;) Nebo nějaký nový nápad, jakým směrem se dál vydat ;) Hlavně pohodu a pocit naplnění.

PS: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama